RNDr. Ladislav Šnevajs
náměstek primátora statutárního města Olomouce
Najdete mně také na sociální síti FACEBOOK
KDU-ČSL Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová

Já jako komunální politik


Jako komunální politik se snažím uplatňovat takzvanou politiku všedního dne. Většinu času v životě strávíme při obyčejných věcech, které každý z nás dělal mnohokrát a mohou nás začít nudit, otravovat nebo i štvát. Zastávám názor, že i obyčejné dny mohou být krásné a i setkání s někým, kdo na první pohled není výjimečný, mohou být právě pro nás ta nejdůležitější.

Co pro vás bylo impulsem pro vstup do politiky? Mohl byste popsat, kdy to bylo a za jakých okolností? Směřoval jste k tomu už od studentských let, nebo to byla náhoda?

V době dospívání a studia na školách byla ve společnosti taková atmosféra, že kvůli svým názorům jsem se nemohl nějak politicky angažovat, spíše naopak. Po roce 1989 jsem měl spoustu přátel, s nimiž jsme sdíleli stejné názory. Jedním z nich byl například Tomáš Kvapil, který se vrhnul do politiky hned po sametové revoluci. S ním jsme často o věcech diskutovali a byl to právě on, kdo mě také přivedl do KDU-ČSL. Když dělal náměstka na radnici, často se se mnou radil. V okamžiku, kdy postoupil do parlamentu, tak jsem se začal komunální politikou zabývat intenzivněji. Tak nějak přirozeně vyplynulo, že jsem se postupem času stal lídrem kandidátky KDU-ČSL. V jejím čele budu nyní kandidovat už potřetí.

Co vás na komunální politice láká? Je to možnost ovlivňovat veřejné věci?

Komunální politika je mi mnohem bližší než ta celostátní. Nedovedu si představit, že bych seděl v parlamentu v Praze, do Olomouce dojížděl jednou dvakrát za týden a řešil věci odtažité od běžného života. Na komunální politice je mi sympatické, že jsou za ní vidět konkrétní výsledky – skutečně ovlivňuje životy lidí, s nimiž se znám, i vzhled města, ve kterém žiji od narození. To mi přijde vzrušující a smysluplné.

Když srovnáte situaci v komunální politice před deseti lety a nyní, jaký je podle vás její vývoj? Je víc o vztazích, o kompromisech?

Během dvanácti let, co se v komunální politice pohybuji, jsem potkal celou řadu lidí. U většiny z nich už dokáži rozpoznat, proč v politice jsou a jaké mají úmysly. Díky tomu řeším problémy s větší osobní znalostí, než tomu bylo na začátku.

Obecně si myslím, že vzrostla profesionalita. Po revoluci se do politiky dostávali lidé, kteří dříve dělali něco úplně jiného – byli různými aktivisty nebo i dělníky ve fabrikách, protože kvůli svým názorům nemohli dělat žádnou vedoucí funkci. Teď, po více než dvaceti letech, si troufám říct, že v politice jsou lidé, kteří za sebou mají nějakou zkušenost, mají znalosti a svou práci dělají více profesionálně.

Na druhou stranu v každé straně, která je dlouho ve vedení města nebo je na dlouhodobé vlně popularity, se objevují problémy s tím, že najednou přestane fungovat jakási přirozená obměna, že někteří lidé se tam drží pudem sebezáchovy. Já bych nerad dospěl k tomu, aby mi kolegové ve straně nebo i voliči museli dát jasně najevo, že už tam nepatřím.

Po letech v profesionální politice často politici ztrácejí kontakt s lidmi. Jaký vy máte recept na to, jak se neodtrhnout od všedního dění?

V prvé řadě si zachovávám celou řadu kamarádů z doby, kdy jsem politikem nebyl. V jejich společnosti okamžitě vypadávám z role radního a zastupitele, stávám se normálním klukem ze základní školy nebo člověkem, kterým jsem byl, než jsem vstoupil do politiky. To mě tak nějak udržuje v bdělosti a v tom, že okolí úplně nepodléhám. Rád také cestuji do cizích měst a mám přátele v cizině. Tam si nepřipadám jako politik, ale spíš jako pozorovatel, který srovnává, jak se žije u nás a jinde.

Dávají vám přátelé zpětnou vazbu – upozorní vás na věci, které jste na radnici udělali špatně?

Reakce lidí na dění samozřejmě sleduji, ale mám pocit, že devadesát procent Olomoučanů žije spíš svými osobními problémy a o radnici se začnou zajímat těsně před volbami, nebo když něco potřebují. Moc si vážím týmu kolem olomoucké KDU-ČSL, který se dlouhodobě zapojuje do poradních orgánů rady a zastupitelstva, názorů těchto lidí si opravdu cením, i když jsou kritické.

Tomáš Sedláček v knize Ekonomika dobra a zla popisuje národ, který žil kdysi na Blízkém Východě – ten vždy po padesáti letech majetek přerozdělil tak, aby měl každý člověk stejnou startovací čáru. Díky tomu nedocházelo k tak velkému rozevírání nůžek mezi sociálními skupinami. Co byste říkal takovému modelu v dnešní době u nás?

Jsou bohatí lidé, kteří žijí skromně. Těch si nesmírně vážím. Jestliže ale vidím boháče, který zisky ze svého majetku spotřebovává na to, aby žil v luxusu, nebo přemrštěně vydává peníze na uspokojování svých potřeb, myslím, že to není v souladu s tím, k čemu jsme byli stvořeni. Pravidelné znárodňování ale také není řešením.

Opozice vytýká radniční koalici velké zadlužení města. Jak byste jí oponoval?

Otázka zadlužení je určitě vážná. K tomu vedu i své děti, že mohou mít jen to, na co mají finance. I můj tatínek říkával: nikdy se nezadlužuj. Měl zkušenost z první republiky, kdy spousta lidí skončila ve vězení pro dlužníky. Na druhou stranu teď máme neopakovatelnou příležitost využít prostředky z Evropské unie na to, aby se dala do pořádku spousta věcí, které byly za minulého režimu dlouhodobě zanedbávány. Bylo by velkou chybou toho nevyužít. Snažíme se najít kompromis mezi rozumnou mírou zadlužení a účelným využitím současné dotační politiky EU.

Do konce volebního období by měl být schválen nový územní plán města. Proč jeho projednávání trvá tak dlouho a co podle vás tento plán přinese pro další rozvoj města?

Jako člen Rady města Olomouce se snažím dívat se na územní plán jako na dokument, který by měl zohlednit potřeby rozvoje města pokud možno s nadhledem. Bez toho, aniž by se do něj promítaly úzké zájmy jednotlivců. Při projednávání se ale ukazuje, že v okamžiku, kdy se územní plán dotkne některé ulice nebo vlastníka, jenž by v budoucnu nemohl svůj pozemek využít tak jednoduše jako doteď, okamžitě máme na stole řadu petic. Na jedné straně lidi chápu, protože se jich to dotýká. My jako politici se ale nikdy nemůžeme zavděčit všem.

Tím několikátým kolem veřejného jednání se snažíme docílit kompromisu, který by byl pokud možno co nejméně kontroverzní, ale aby na druhou stranu zohlednil to, co je dobré pro většinu obyvatel města. Spíše, než územní plán je pro město důležité, aby mělo osvícené politiky, kteří si nechají poradit odborníkem, říkejme mu třeba městský architekt.

V čem je tedy zakopán pověstný pes?

V současné době jsou dva hlavní problémy s územním plánem. Tím prvním je nesouhlas ministerstva životního prostředí s vyčleněním zóny na okraji města Olomouce pro takzvaný technologický park. Ten by v budoucnu umožnil vznik firem navázaných na vědecko-výzkumné instituce vybudované při Univerzitě Palackého.

Dalším problémem jsou výškové zóny. Ministerstvo kultury zásadně trvá na tom, že v rámci nového územního plánu nikde v Olomouci nemůže vzniknout výšková stavba. Nechci obhajovat některé výškové budovy v blízkosti centra města. Myslím si však, že by měl být otevřen prostor k tomu, aby podobně jako v některých jiných významných evropských městech mohla v Olomouci vzniknout čtvrť, kde výškové stavby budou. Ať chceme, nebo ne, tyto stavby mají své kouzlo. Dodají městu prestiž a nabídnou obyvatelům možnost zajímavého bydlení.

Jak je možné, že instituce se sídlem v Praze diktuje samosprávě, jak má nebo nemá budovat svoje město? Je to vůbec zákonné?

V naší právní soustavě je spousta takových zvláštností, které se těžko chápou selským rozumem, ale je to prostě tak. Někteří úředníci mají pocit, že jejich hledisko je jediné správné. My jako samospráva máme jedinou možnost – územní plán, který je připomínkován těmito institucemi státní správy, buď schválit, nebo neschválit. Pokud jej neschválíme, platí současný stav. To znamená, že v odůvodněných případech může být výšková stavba ve městě postavena. Ale i tento stav není ideální.

Video

Na radnici se četla bible

Na radnici se četla bible

Připravované akce

Prozatím nejsou k dispozici žádné akce