RNDr. Ladislav Šnevajs
náměstek primátora statutárního města Olomouce
Najdete mně také na sociální síti FACEBOOK
KDU-ČSL Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová

Já a moje rodina


Rodina je tím základním stavebním kamenem, na kterém leží tento svět. Pro mě osobně je oporou a zdrojem inspirace a síly, kterou potřebuji pro svůj život i práci. Doufám, že inspirace a síla proudí také ode mě do rodiny. V tradičním českém lidovém rčení „Ve dvou se to lépe táhne“ bych po zkušenostech vyměnil číslovku dva za sedm:)

Četl jste dětem pohádky, nebo jste je vymýšlel?

Máme takovou rodinnou tradici. Když jsem byl malý, hrozně rád jsem poslouchal tatínkovy zážitky z mládí. Ty se mi tak uložily v paměti, že jsem je pak vyprávěl našim dětem. Například jak taťka lovil rukama pstruhy v potoce a já jsem to pak dělal po něm. To jsou věci, které dnešní děti už asi těžko zažijí. I když je pravda, že všechny moje děti jsou skauti a mají rádi přírodu. U skautů je tradice sepětí s přírodou a umění postarat se sám o sebe bez vymožeností moderní doby pořád živá.

To uspávání u příběhů často vzpomeneme, když třeba slavíme narozeniny nebo když se probíráme fotkami. Určitě jsem ale také četl pohádky, dnes mi připadá, že je to hodně dávno, nejstaršímu je 22 a nejmladšímu 12.

Jste hravá rodina?

Když se sejdeme všichni u jednoho stolu, buď společně jíme, nebo hrajeme deskové společenské hry. Nejraději máme hry, které nejsou jen o náhodě, ale musí se u nich přemýšlet a spolupracovat. Třeba Aktivity, Osadníci z Katanu nebo Dixit. Je to příležitost, jak se vzájemně víc poznat a prožít společně hezké chvíle.

Jak stíháte roli politika a zároveň otce pěti dětí. Je to hodně složité?

Složité to bylo hlavně v době, kdy děti chodily do školy a školky. Jako spousta rodičů jsem často fungoval jako taxikář, provianťák a rodinný dozor v jedné osobě, moc romantiky v tom nebylo, ale brali jsme to s humorem, nadhledem a stačilo nám málo, nebyli jsme rozmazlení. Roli politika jsem na sebe vzal před osmi lety a pokud to jde, beru rodinné příslušníky na nejrůznější akce, které s politikou souvisí, ať vědí, jaké to je. Teď, když jsou děti větší, jsem hrozně rád, že se o úkoly podělíme a že si s nimi můžu popovídat o věcech, kterým se věnují ony. Beru je jako partnery, s nimiž se můžeme vzájemně obohacovat o svoje zkušenosti a pohledy na svět.

Kolikrát jste musel dětem odepřít kvůli práci návštěvu kina, lyžařský zájezd nebo třeba jen psaní úkolů?

Mockrát. Utěšuji se tím, že politici v parlamentu to mají horší. Nedovedu si představit, že bych byl celý týden pryč, když byly děti malé. Už jen to, že přijdu večer, s každým se pozdravím a prohodím pár slov, má pro mě velkou cenu. Myslím, že je důležité, aby děti cítily, že člověk je členem domácnosti a spolupracuje na jejím fungování. Čím jsou děti starší, tím víc je to o vzájemném obohacování – říkáme si, co kdo přes den prožil, můžeme si v lecčem poradit a pomoci. Jsme tým, který v rámci možností táhne za jeden provaz, i když jsme každý jiný. Cítím v kostech, že už to nebude dlouho, ti starší se chystají studovat mimo. Čas je neúprosný a musí to tak být.

Vaše děti už dospívají, jistě mají své názory. Jak ony vidí město Olomouc a jeho politiku?

Přestože mnozí říkají, že jsme si s dětmi podobní, tak vidím, že každé z nich je jinak zformovaná osobnost. Jedna z dcer vstoupila do KDU–ČSL. S tou jsme si, co se týče politiky, hodně blízcí. Ale kluci? Jeden je spíš na výlety do přírody, skauting a cestování. Druhý je společenský typ, který rád tráví večery zábavou v restauracích, na hudebních produkcích. Základ máme ale podobný – chceme, aby se každý v životě našel, aby byl užitečný pro společnost. Jsem si vědom toho, že příležitostí je v dnešním světě strašně moc. Takže spíš dětem jen držím palce. Někdy poradím, co všechno by mohly vyzkoušet, a doufám, že se najdou.

Mladí lidé se rádi vymezují vůči svým rodičům. Dříve to často mělo politický nádech. Bojujete i vy doma s podobnou rebelií?

To, že by některé z mých dětí tvrdilo, že dělám něco vyloženě špatně, že se za mě stydí, tak s tím jsem se zatím nesetkal. Někdy jsou jejich otázky hodně nepříjemné, ale v podstatě jsem za tuto zpětnou vazbu vděčný.

Politika není žádná legrace, je to práce jako každá jiná. Kde relaxujete a nabíráte sílu?

Mám velmi rád sport. Potřebuji ze sebe vydat energii tím, že například hraji badminton, že si zajdu do posilovny nebo se projedu kolem řeky. Teď na jaře taky občas udělám něco na zahrádce. Sice není velká, ale evokuje ve mně vzpomínky na mládí, kdy jsem s rodiči jednu takovou zahrádku taky obstarával. Tehdy to bylo z donucení, ale teď si uvědomuji, že to má svůj smysl. Umět si připravit oběd z něčeho, co si člověk sám vypěstuje, to dodává sebedůvěru a radost.

Pěstujete zeleninu a ovoce, nebo raději okrasné kytky?

Snažím se pěstovat to, co má užitek. Na zahrádce máme salát, rajčata, papriky, ředkvičky, hrášek a podobně. Máme tam také ovocné stromy, díky nimž si sami vyrábíme marmeládu, kterou si pak po zbytek roku dáváme ke snídani.

Pálíte?

Máme zahradu i mimo Olomouc, kde nám rostou švestky. Když se urodí, tak pálíme.

Která byla nejlepší sezóna?

Takový znalec nejsem, děláme to dohromady s bratrem a spíš se já přidávám k němu. Předloni jsem vyráběl na zkoušku ořechovici, je velice zdravá na žaludek :).

Video

Na radnici se četla bible

Na radnici se četla bible

Připravované akce

Prozatím nejsou k dispozici žádné akce